Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Amen.
Latinsky:
Pater noster, qui es in cælis,
sanctificétur nomen tuum;
advéniat regnum tuum;
fiat volúntas tua, sicut in cælo
et in terra.
Panem nostrum quotidiánum da nobis hódie;
et dimítte nobis débita nostra,
sicut et nos dimíttimus debitóribus nostris;
et ne nos indúcas in tentatiónem;
sed líbera nos a malo.
//
Modlíme se společně: „Otče náš.“ Jaká to důstojnost! Tak se modlí císař i žebrák, tak to říká otrok i jeho pán. Všichni se společně modlí: „Otče náš, jenž jsi na nebesích.“ Tím uznávají, že jsou bratry, mají-li jednoho a společného Otce. Ať se tedy nějaký pán nepohoršuje nad tím, že je mu bratrem jeho otrok, když sám Kristus Pán chtěl tohoto otroka mít bratrem. Sv. Augustin
Tím, že nám Pán ukládá, abychom se modlili „Otče náš“, chce, aby naše modlitba byla prosbou za celou Církev a aby nás poučil, že nikdy nemáme mít na zřeteli vlastní prospěch, nýbrž vždy a všude prospěch svého bližního. Tím znemožňuje i nepřátelství, potlačuje pýchu a závist a umožňuje, aby do nás vstoupil pramen všeho dobra – láska. Odstraňuje nerovnost mezi lidmi a ukazuje, že král nestojí výše než žebrák, poněvadž v nejvyšších a nejdůležitějších věcech jsme si všichni rovni. Všem nám dal Bůh stejné rodové šlechtictví, poněvadž rozhodl, že bude společným otcem všech lidí.
sv. Jan Zlatoústý