Svatí vs. Halloween
25.10.2019 12:30
V současné době se toto téma [přihlášení k odkazu předků] začíná mnohem více akcentovat a odlišná kultura nám začíná vadit. Avšak toto přijímání „cizí“ kultury je něčím, co v našich zemích probíhá již několik desetiletí. Jen jsme si toho nevšímali, případně jsme to přijímali jako něco zajímavého. Jsou to filosofické názory východních náboženství, případně anglosaské tradice.
Jednou z takových „cizích“ kulturních tradic je Halloween. Nechci být v tuto chvíli „halloweeno-bijcem“, avšak chtěl bych se zamyslet nad tím, abychom si uvědomili, co přijímáme jako nové a co pro to opouštíme.
Symbolem Halloweenu jsou dýně, které jsou vydlabané a do nichž je vyřezán obličej nějakého strašidla. Takto upravené dýně jsou ve večerních hodinách zapalovány a do noci tak září obraz pokřivené, strašidelné tváře. Jedná se o oslavu strašidel (v souvislosti se smrtí…). Do popředí je tak stavěna pokřivená a zkroucená tvář člověka. Pokud to rozvineme, můžeme říci, že je tak oslavována bolest, zlo, všechno to, co ničí tvář člověka.
Tento symbol v naší zemi nahrazuje svátek Všech svatých. Svátek, ve kterém jsou oslavováni ti lidé, kteří heroickým způsobem vynikali v některé z ctností. Svatým lidem malujeme kolem jejich hlavy svatozář. Tento žlutý kruh kolem hlavy člověka má vyjadřovat zářící tvář. Je to záře, která ukazuje radost, dobro, které vyzařuje z člověka.
To je podstatný rozdíl mezi Halloweenem a naší slavnosti Všech svatých. Zatímco Halloween staví do popředí a doslova oslavuje to, co je z člověka to nejhorší, dělá z člověka strašidlo, které má druhým škodit, naše slavnost Všech svatých naopak vystavuje člověka, který miluje, člověka, který se k druhému vztahuje v dobrotě a lásce, který člověku pomáhá.
Kultura národa, kultura člověka, to nejsou jen nějaké vnější abstraktní skutečnosti. Naopak, jedná se o něco, co utváří člověka, co utváří národ. Prostřednictvím kulturního jednání člověk vyjadřuje, v co věří, o co usiluje. Vyjadřuje, na čem staví svůj život, na čem staví svou budoucnost. Kulturní úkony nejsou něčím, nad čím můžeme mávnout rukou a dělat, jakoby to nebylo podstatné.
Znovu tak v těchto dnech stojíme před otázkou, jakou kulturu budeme vytvářet. Budeme v těchto dnech oslavovat pokřivenou tvář člověka, nebo postavíme do popředí tvář člověka, která září láskou, dobrem a úsilím o dobro druhých…
napsal: R. D. Martin Sklenář - Český Brod (kráceno)